Co všechno může ženskou potkat

Na seznamovacím portálu mi napsal muž, kterému bylo 50 let, byl to profesor z průmyslovky. Psal o sobě, že hledá ženu výrazně starší a v žádném případě ne štíhlou. Nabídla jsem mu začít si povídat psaním mailů - nejlépe tak rozeznám, o jakého člověka jde. Psali jsme si asi 2 měsíce, pán byl bezesporu inteligentní muž. Jeho obor byla matematika, fyzika a ještě jiné mne celkem nepochopitelné obory a momentálně psal nějakou vědeckou práci. Nebyl z Prahy, ale z Rakovníka. Jednoho zimního dne jel do Prahy konzultovat něco z té své vědecké práce na některou z vysokých škol a nabídl mi termín, kdy bychom se mohli sejít. Udala jsem k setkání opět stanici metra. Když metro přijelo do stanice, kde jsem nastupovala já, oznámili, že cestující mají vystoupit, že první vůz má poruchu. Trvalo 20 minut, než vozy odjely a přijel další vlak, který nás nabral. V době čekání jsem se snažila mobilem kontaktovat pana profesora, ale nebral to. Když jsem už seděla ve fungujícím metru, můj mobil zvonil, nemohla jsem však hovor vzít, protože v metru mi odmítá pracovat. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Když jsem vyjela nahoru na domluvené stanici, bylo tam prázdno, ale v jednom rohu jsem viděla mužského, jak se snaží v mobilu něco vyťukat. Šla jsem k němu, byl to urostlý hezký mužský s bradkou. Představila jsem se a krátce vysvětlila, proč jdu tak pozdě. Pán na mne zíral udiveně, to bylo poznat, a najednou mi řekl, že se omlouvá, ale že nejsem typ ženy, kterou hledá, protože on potřebuje ženu postavy širší, než delší. Maličko se uklonil a odešel. Chvilku trvalo, než můj mozek tuhle novinu zpracoval - pak jsem se vrátila na schody a jela dolů a celou cestu jsem se chechtala. Páni, já velkou část života bojuju se svou nadváhou a pak mi krásný chlap řekne, že pro něj nejsem dost tlustá!

Před několika dny mi telefonoval večer Josef, se kterým jsem žila na jeho statku 6 let. Protože jsem po výměně třetího kloubu, ptal se, jak se mi daří. Já jsem pak během hovoru zmínila, že bude brzo jaro a ptala jsem se, co bude dělat, jaké opravy a práce ho na statku čekají. Řekl, že bude předělávat kotelnu, vlastně ji přemístí do jiné místnosti tak, aby mu to víc vyhovovalo, jinak že už má všecko hotové a nečeká ho nic dalšího. Řekla jsem, že mám trochu zásluhu na tom, že toho tolik zrenovoval a on mi na to řekl, že to ví, že do omítek všech budov se mu nechtělo a to, že je udělal a nyní je to tak hezké, je moje velká zásluha. Že ale nejde jen o to, řekl. Prý jsem ho celého předělala, protože on dřív býval občas dost hajzlík a když začal žít se mnou, musel se začít chovat a jednat jinak, protože to vedle mne jinak nešlo a že jsem ho celého změnila. Že si tohle bude pamatovat po zbytek života a nikdy mi za to nepřestane být vděčný. A také že jsem ho naučila pracovat s počítačem, psát dopisy a vyznat se v obsluze a když zapíná laptop, vždycky si na mne vzpomene.

Byla jsem v šoku, že mi něco takového řekne, jsem nečekala.

Přes seznamovací portál jsem se poznala s Martinem, kterému je 63 let, už se známe přes rok. Psali jsme si maily a když jsem se zmínila o tom, že šiju patchwork, zeptal se, jestli bych byla ochotná zkrátit mu u nového obleku kalhoty a rukávy saka. Kývla jsem a tak se u mne jednoho dne objevil. Věděl už, že mám přítele a žádný bližší vztah mezi námi dvěmi vzniknout nemůže a po pár týdnech mi napsal, že už si nechce se mnou psát. Přesto ale občas na mailu mezi námi proběhl pozdrav, po asi půl roce jsem na jeden takový napsala dotaz, jak se mu daří a on odpověděl smutným psaním o tom, že ho čeká operace kolena a že se toho moc bojí. Napsala jsem mu delší mail, kde jsem se snažila přesvědčit ho, aby si udržel pozitivní myšlení a neničil se obavami a od té doby si opět píšeme. Operaci přestál bez problémů a krátce na to jsem já šla na tu svou. Přišel mne už i navštívit, přinesl lahev červeného, které jsme nakonec spolu i vypili. Stále si slibujeme, že se takhle sejdeme opět a já se těším, že se to povede.

Na seznamovacím portálu jsem se poznala také s Mirkem, který byl skoro stejně starý, jako já. Byl to srdečný, veselý parťák, vyráželi jsme spolu na delší procházky s hůlkami, se kterými jsem schopná déle chodit. Jednou jsme spolu podnikli tůru, která měla asi 5 km, když jsem se vrátila domů, nechápala jsem trochu, jak jsem to zvládla. Stále jsme si něco vyprávěli, hodně jsme se spolu smáli, myslím, že i jemu bylo se mnou dobře tak, jako mně s ním. Seznámila jsem ho se svými dvěmi kamarádkami Andulkou a Janou, když jsem je jednou hostila na jednom pravidelném setkání nás tří bab, při kterých jsme se střídaly vždy u jedné z nás - od oběda až do podvečera - a Mirka jsem také pozvala. Hned si s ním obě potykaly a byl to vydařený a pohodový půlden. Mirek byl 2x rozvedený, hodně vzpomínal na svou první ženu a řekl, že ji moc miloval. On byl elektrikář a jezdil po republice na kontroly, často nebýval doma a ona si našla jiného. Byli stále ve styku, dokonce ji jel navštívit, když měla oslavit sedmdesátku a protože neměl nápad, co jí dát jako dárek, nabídla jsem mu, že pro ni ušiju polštář. Trval na tom, že ho zaplatí. Po víc, jak půl roce našeho přátelství se naše setkávání konala čím dál řidčeji a pak mi jednoho dne oznámil, že se k němu vrací jeho první žena.