To jsem nečekala...

V internetové seznamce mne čekal dopis, další Jaroslav. Psal, že je mu 59 let, pracuje a v rámci svého zaměstnání často bývá v zahraničí. Hledá o něco starší ženu a bude mít velkou radost, odpovím-li mu. Právě odjíždí na týden do Německa, ale hned po návratu se mi ozve. Trochu jsem ten věkový rozdíl řešila, ale napsala jsem mu. Po týdnu odpověděl, nabídl svou mailovou adresu a začali jsme si psát neuvěřitelné dlouhé dopisy. Jaroslav pracoval jako zástupce šéfa policie-složky, která řešila mezinárodní zločiny, uměl pět jazyků, vystudoval 2 vysoké školy a byl to velmi sečtělý a inteligentní člověk. Po měsíci jsme si domluvili, že za mnou přijde navečer na první návštěvu. Byl začátek prosince, sobota, Jaroslav byl ve dne ještě v práci. Když zvonil, šla jsem z 1. patra dolů otevřít, cestou jsem potkala sousedku a šly jsme spolu, ona stále něco povídala, já odemkla vchodové dveře a muž, který za nimi stál, v ruce držel větší košík, ze kterého koukala kytka v květináči a lahev vína, vypadal na 40 let. Žena současně procházela vedle mne a kolem něj a stále brebentila a já stála jak socha s ůmyslem ho vyhodit. Kvůli té sousedce to nešlo, slyšela by to, navíc jsem nebyla schopná slova. Nakonec jsem mu podala ruku a vedla ho do svého bytu. Teprve tam jsem našla řeč a zeptala se, jestli mi nemá něco vysvětlit. Vysvětloval, omlouval se, prý se bál, že kdyby napsal, že mu bude za rok padesát, neodpověděla bych. Přitom vypadal ještě o deset let mladší. Posadili jsme se a on začal vyprávět. Pocházel u Olomoucka z vesnice, měl dva sourozence, všichni žili v domku babičky a on, jako nejstarší, od svých dvou let spal se svou babičkou v jedné posteli až do svých 12-ti let. Babička na něj byla hodná na rozdíl od matky a otce, kteří laskavostí moc nevynikali. Když si Jaroslav během studia uvědomil, že ho vůbec nepřitahují dívky a mladé ženy a naopak se ohlíží po ženách o hodně starších, než byl sám, nevěděl, co si má počít. Po čase tu situaci konzultoval s lékařem, který ho poslal k odborníkovi na vyšetření. Tam se pak dozvěděl, že má náklonnost ke starším ženám, ale že nejde o úchylku, o kterou by se jednalo, kdyby těm ženám měl chuť ubližovat, což nebyl jeho případ.

Vztah s Jaroslavem byl pro mne trochu jako zázrak. Zpočátku jsem si připadala, že se mi to zdá a že se probudím z krásného snu. Nevídali jsme se často, protože on měl málokdy čas a často byl někde v cizině. Jednou jsme spolu byli v Karlíně na muzikálu Jezus Christe Superstar. Na začátku dalšího roku zemřel Jaroslavův otec, matka se zhroutila a musela se léčit měsíc v ústavu. Měl-li volný víkend, jezdil Jaroslav za ní na Moravu, když se vrátila domů. Někdy na jaře zjistil, že v jeho zaměstnání se začalo politizovat a jeho šéf i on budou tzv. odejiti a na jejich místo budou dosazeni jiní "odborníci" sice bez zkušeností v této práci, ale se žádoucím politickým zázemím. V květnu mne požádal, abych mu netelefonovala, že mu začali odposlouchávat mobil. Měl v plánu se obrátit na německé kolegy, protože mu tamější policie už před časem nabídla místo a zřejmě to udělal, protože bez rozloučení náš vztah skončil.