Cyklista a Brdy

Na Brdy vzpomínám moc ráda. Prožila jsem tam část léta a cítila jsem se tam skvěle, bolesti v mých kloubech se zmírnily na třetinu a pobyt přímo v lesích je nádhera. Jaroslavova chata byla stará přes sedmdesát let, voda tekla z kohoutku před chatou, původní suchý záchod byl nahrazen moderním přenosným, umístěným v malé koupelně, kde do kohoutku nad umyvadlem tekla studená voda z boileru, umístěného na střeše, do kterého se musela voda přečerpávat a která byla teplá, když svítilo sluníčko. Prostory uvnitř chaty nebyly vůbec stísněné, vešlo se do místnosti, která byla zároveň kuchyní a jídelnou a další místnost měla tři lůžka na spaní a jednu stěnu tvořily zakryté police na umístění oblečení. Topilo se v malých kamínkách, případně se přitápělo elektrikou. Před chatou byl zatravněný prostor velikosti asi 10 x 15 metrů, byl tam velký stůl s křesílky a velikým slunečníkem a také tu stála stará kůlna s množstvím různého nářadí, Jaroslav tu měl také své kolo, na kterém si skoro denně vyjížděl do okolních kopců zajezdit. K Jaroslavově chatě byla přilepena druhá, stejné velikosti, kterou vlastnila Jaroslavova švagrová Evženka, vdova po jeho mladším bratrovi, který zahynul na barikádách v Praze v roce 1945.Z nás dvou se staly rychle velké kamarádky. Na nákup jsme jezdili autem (Jaroslav stále ještě obstál v pravidelných kontrolách u lékaře) buď do Mníšku pod Brdy, nebo do Nového Knína. O úhradu nákupu jsme se dělili napůl. Jaroslav neuměl vůbec vařit, takže vaření byla má každodenní náplň práce včetně polévky k obědu, na níž Jaroslav trval. Po několika dnech jsem musela zorganizovat domácí povinnosti a dohodli jsme se, že nádobí budeme umývat střídavě a také že bude Jaroslav uklízet nepořádek z podlah uvnitř chaty, protože byl zvyklý nanosit zvenku na bosých nohách dovnitř kdeco.

Občas za námi přijela Jaroslavova vnučka Veronika s dvouletou dcerkou Vikinkou, někdy sebou přivezla i svou matku, Jaroslavovu dceru, se kterou si ještě nyní občas zavoláme na skypu. Byla jsem na chatě celý květen a část června. Celý červenec jsem byla v lázních a v Brdech jsem pak s Jaroslavem trávila ještě celé září. Když jsem tam nebyla, vařila mu Evženka. Když začal Jaroslav opět pobývat v Praze, měl obědy z dovážky ve všední dny, v pátek jsem často navečer jela k němu a zůstala u něj do nedělního odpoledne. Bohužel se Jaroslavovo zdraví začalo horšit, měl problémy se srdcem, později se k tomu přidaly problémy s bolestmi a potížemi močového měchýře a ledvin. Když skončilo jaro, chtěl Jaroslav opět trávit léto na chatě, ale já jsem odmítla s ním tam být, protože už nebyl schopen jezdit autem a neuměla jsem si představit, jak se budeme při jeho nárocích na stravování zásobovat potravinami. Nakonec jeho dcera sehnala nějakou starou, ale čilou paní, která na chatě strávila s Jaroslavem léto a starala se o něj, musela jí tu péči ale zaplatit. Během další zimy jsem ještě opět některé víkendy trávila u Jaroslava a byla s ním, jeho zdraví  a myšlení se ale stále víc zhoršovaly. Když měl mít v březnu Jaroslav devadesát let, napsala jsem o tom do České televize, a ta s ním přijela natočit krátký skeč do nedělních zpráv. Necelý měsíc na to Jaroslav zemřel.