Josef a jak to bylo dál...

Víkend v bytě, kde se vysoušely promočené koberce a přetahoval nábytek, aby vysoušení pokračovalo všude, kde bylo třeba, byl sice dost pracovní, ale skvělý! Stali se z nás milenci a oběma se nám to velmi líbilo. Promočené věci do nedělního odpoledne, kdy musel Josef odjet, dokonale uschly a my byli spolu moc rádi. Začal vztah, ve který žádný z nás už nevěřil. V březnu jsem se poprve jela k němu podívat. Stáří statku bylo vidět, oprýskané zdi obklopovaly ze dvou dlouhých stran veliký dvůr, který by mohl být krásný, kdyby nebyl současně používán na několika místech jako odkladiště různého materiálu, převážně stavebního. Stály tam tři ohromné ořešáky, které tomu dvoru dávaly v horkém létě krásný stín. Když mne Josef prováděl, mluvil o tom, že ten statek je nekončící nutnost neustále něco opravovat a renovovat. Když měl malé děti a žila už jen jeho matka, všichni bydleli jinde v pronajatém domku a Josef pět let každou volnou chvíli, kdy nebyl v Jičíně v práci, přestavoval bývalé chlévy na obytné prostory a přistavoval na ně ještě jedno patro. Vznikl v přízemí výminek se dvěmi místnostmi pro matku, pak ještě koupelna s velikou kuchyni a jídelnou pro jeho ženu a děti a v patře 3 ložnice. Z bývalé konírny udělal dílnu a kotelnu, kotlem odtamtud vytápěl všechny obývací prostory. V době, o které mluvím, jeho skoro devadesátiletá matka žila v domově důchodců a tu část, která patřila Josefově rodině, si pro sebe po smrti matky zabrala starší dcera, která žila se svou šestiletou dcerkou v Praze a jezdila do Zámostí pravidelně každých 14 dní na víkendy s dcerkou. Josef obýval výminek.

Dohodli jsme se, že spolu zkusíme žít. Koncem dubna jsem si převezla pár věcí k němu a náš společný život začal. Především velkým úklidem, Josef nebyl moc pořádný a tak jsem strávila týden drhnutím a mytím všeho, včetně nádobí. Současně jsem se snažila vyklízet z toho dvora věci, které bylo možné dát někam jinam, Josef se tomu bránil, ale já jsem ho stále přesvědčovala, jak nádherný bude ten dvůr, když tam bude uklizeno, což byla pravda. On byl velice pracovitý člověk, pracoval na nové střeše nad obytnou částí, kde pokládal nové tašky. V létě denně vstával v pět hodin, nasnídal se a po šesté už pracoval. Po obědě si denně na hodinu lehl na gauč, pospal si a pak pracoval do šesti do večera. Neuměl vařit, když žil sám, jedl převážně jen uvařené brambory, nebo polévky z pytlíku. S chutí jsem pro něj vařila a pekla, vlastně to zažil poprve v životě, protože jeho žena byla velice zvláštní tvor a protože sama pro sebe nevařila, aby neztloustla, najedl se Josef jen v závodní  a obě dcery ve školní jídelně.

Problémy se samozřejmě objevily - Josef byl taky veliký skrblík. Nerad vydával peníze za cokoliv a moc rád peníze ukládal na účet. Když jsem dělala pořádek v kotelně, kde házel na jednu hromadu různé letáky a jinou poštu, začala jsem ty papíry pálit a při tom jsem uviděla i výpis z účtu, kde měl zůstatek skoro čtvrt milionu. Chodili jsme spolu většinou 2x týdně nakoupit do Rožďalovic, když jsem mu řekla, aby si vzal peníze, že tentokrát bude platit nákup on, vždycky dostal moc špatnou náladu. Dalším problémem byly velmi nehezké vztahy Josefa s oběmi dcerami.