Poslední pokus

Od smrti mého Petra uteklo skoro 5 let, končil další rok a já jsem si najednou řekla, že s hledáním partnera bude nejlépe skončit. Přišlo mi zase od seznamky 14 nabídek "nových partnerů", nyní už jsem věděla, že mezi nimi není nový možná ani jeden a nezadaný také ne. V té nabídce mne ale zaujal jeden muž, starší o rok a půl a já jsem se rozhodla učinit poslední pokus. Napsala jsem mu krátký dopis a nabídla seznámení, uvedla jsem adresu i telefon. 28. prosince mi zavolal a řekl mi doslova, že už je docela otrávený tím neúspěšným hledáním a že se rozhodl se už s nikým neseznamovat. Odpověděla jsem, že jsme na tom podobně, já jen že jsem to, že jsem mu napsala, vzala jako poslední pokus. A zeptala jsem se ho, jestli by to nechtěl ještě naposledy zkusit. Chvíli mlčel a pak řekl, že dobrá, naposledy, tak kdy a kde se sejdeme. Navrhla jsem 2. leden v 10 hodin pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí a on souhlasil. Bydlel v maličké vesničce Zámostí, která byla součástí města Rožďalovice na Nymbursku.

V ten den jsme se opravdu sešli a šli jsme si sednout do restaurace, která už neexistuje a byla v průjezdu naproti vchodu do obchodního domu Labuť, věděla jsem, že tam mají slušnou kuchyni. Seděli jsme tam asi 2,5 hodiny a povídali si. Josef mi vyprávěl o tom, že žije na rodinném statku, starém asi 180 let, pole že pronajímá, obhospodařuje jen dvě menší zahrádky a má také hektar lesa. Vyprávěl, že celý život pracoval v Agrostroji v Jičíně jako frézař, že si umí udělat různé potřebné nástroje a líčil mi, jak poráží a odváží domů celé stromy - už jenom to, jak kmeny dostává na valník přívěsu za traktůrkem pomocí výtahu, který si k tomu vymyslel a zhotovil, byla pro mne věda. Mne vždy zajímalo, když muž mluvil o své práci, to vždy mluví i o sobě najpravdivěji.

Odpoledne jsem Josefa vyprovodila na Hlavní nádraží k vlaku a domluvili jsme se, že se na tom nádraží sejdeme v pátek za 2 týdny. On totiž byl v Agrostroji na dvouměsíční brigádě a protože dělal přesčasy, mohl si v ten pátek vzít den volna.

Den před tím pátkem mi na wc praskla stoupačka (dva měsíce před tím nám dělali v celém domě nové stoupačky) a než soused sběhl do sklepa zastavit vodu, měla jsem kromě kuchyně a půlky obývacího pokoje koberce nacucané spoustou vody, která už prokapávala sousedce, bydlící pode mnou. Neviděla jsem jinou možnost, než večer ve čtvrtek zatelefonovat Josefovi, aby nejezdil a proč. Řekl mi na to, že tohle není důvod k tomu, aby za mnou nejel, spíše naopak, že mi bude moci možná s lecčíms pomoci. A tak jsme se na tom nádraží sešli a při tom setkání jsme se políbili, já rozhodně vřele a ráda, protože mne tímhle rozhodnutím hodně překvapil a potěšil.