Jiří byl o rok starší, než já. Po těžkém úrazu před šesti lety, který sám nezavinil, měl levou nohu mrtvou. Zvláštní ale bylo, že ačkoliv v té noze neměl žádný život (původně se prý v nemocnici řešilo, že nohu uříznou), měl v ní veliké bolesti. Býval to vojenský policista, byl dvakrát ženatý, první žena si našla milence a z tohoto manželství měl dvě dcery. Po mnoha letech se oženil podruhé a s druhou ženou si velmi rozuměl. Několik let po jeho úrazu si všiml, že se chování jeho ženy nějak mění, občas odcházela třeba na hodinu, aniž by řekla, kam jde a často bývala smutná. Pak se dozvěděl, že má rakovinu a během dvou měsíců zemřela. V době, kdy jsem ho poznala, byl vdovec dva roky. Poslední smutná věc, která ho potkala, byla smrt jeho mladší, svobodné dcery, která zemřela náhle bez předchozí nemoci před čtvrt rokem. Jiří měl byt, stavený specielně pro vozíčkáře v domě, kde takových bytů bylo šest ve dvou patrech. Byt byl v Ústí nad Ohří.
Ve svém dopise mi nabídlsetkání v Praze s okamžitým odjezdem v jeho autě do Konstantinových Lázní s týdenním pobytem v pensionu a také s výlety po okolí. Bylo září. Jiří velmi rád jezdil autem a byl výborný řidič. Když jsem nasedla do auta, měla jsem na palubní desce před mým sedadlem rudou růži. Cestou do lázní jsme několikrát zastavili na různých hezkých a zajímavých místech, která Jiří už sám znal. Konverzace byla skvělá, uměl mluvit, měl stále o čem vyprávět. Odpoledne jsme dorazili do lázní a ubytovali jsme se v penzionu, který, jak jsem zjistila, Jiří dobře znal a majitele považoval téměř za své přátele. Jel sem od svého úrazu již po několikáté.
Celý týden bylo krásné počasí a my jsme hned po snídanStrávili jsme celý den v Karlových Varech, další den v Mariánských lázních, kde jsme zůstali až do večerního představení - koncertu se spuštěním vodotrysku v parku - zmenšené miniatuře vodotrysku v Praze ve Stromovce. Jednou jsme zajeli také do Františkových lázní, kde jsme šli na oběd do menšího hotýlku. Šéf hotýlku si k nám přišel přisednout, když jsme čekali na oběd a já jsem náhle zjistila, že jde o dva dobré přátele. A jiří najednou začal mluvit o smrti své dcery a rozplakal se.
Někdy jsme zajeli autem jen někam doprostřed přírody, pustili jsme si v autě jedno z cédéček, kterých tam měl Jiří docela velké množství s hudbou, kterou měl rád, poslouchali jsme a dívali se kolem sebe na krásnou krajinu. Takhle jsme strávili celý týden a dohdli jsme se, že budeme nadále spolu a to vzhledem k tomu, že Jiří měl silnou cukrovku a píchal si 3x denně inzulin a musel každých 14 dní na kontrolu krve, budeme trávit střídavě týden u mne v Praze a pak u něj v Ústí.
