Nové seznamování

Když prošly dva roky po Petrově smrti - také se dá říci, že to bylo dvacet let od data, co jsem si dala inzerát na seznámení - rozhodla jsem se po nátlaku přátel, že se ještě pokusím někoho si najít. Inzeráty se sice ještě také podávaly, ale v té době bylo nejžhavější novinkou seznamování přes seznamovací agenturu. V Praze jich bylo několik, já jsem se obrátila na jednu, která sídlí v Praze 10. Šla jsem tam osobně, v čekárně bylo několik lidí - ženy převládaly - každý klient byl po vyzvání uvnitř zhruba dvacet minut. Klientům, kteří neměli sebou svou fotografii, pořizovali fotku zde, každý prošel jakýmsi výslechem, kde musel o sobě hovořit a odpovídat na kladené otázky. Byl nabídnut výběr funkce nabídek partnerů, což bylo také odstupňováno finančně.Vybrala jsem si tu, kde po několika dnech klientka obdržela poštou seznam stovky potenciálních a možných partnerů a potom ještě celý rok jednou měsíčně přišel seznam čtrnácti nových vhodných žadatelů o seznámení. Na seznamech měl každý partner fotografii a kromě telefonního čísla či mailové adresy také záznam o jeho povaze, koníčcích a zálibách, samozřejmě i o tom, je-li svobodný, či nikoliv (i ženatí hledají nové partnerky!). Tato služba mne stála dvaapůl tisíce korun. Potvrzení se nedávalo.

Nabídky chodily tak, jak bylo slíbeno a současně mne nabízela agentura potencionálním žadatelům o seznámení. Přiznám se, že jsem byla raději, když se někdo ozval mně a chtěl se se mnou sejít, sama jsem brzo totiž zjistila, že téměř každý muž, který mi byl nabízen v těch seznamech, již partnerku má - a často ji měl už hodně dlouho. Při prvním pohovoru jsme také byli požádáni, abychom agentuře dali vědět, když seznámení bude úspěšné, že již partnera nehledáme. Muži, kterým jsem telefonovala, nebo psala a byli ochotni hovořit, tvrdili, že agenturu informovali už dávno o tom, že další partnerku nehledají - z toho vyplývalo, že agentura je však i nadále dávala do nabídek žadatelkám o seznámení. A když jsem po roce hledání oznámila agentuře, že již partnera nehledám, stále mi ještě několik let občas některý muž napsal, nebo zatelefonoval, protože má fotografie stále byly v nabídce žen, hledajících partnera.

Sešla jsem se s několika muži v poměrně krátkém časovém sledu, většinou jsme se sešli někde ve městě a pokud jsme hned na místě některý z nás neměli okamžitě pocit, že nás ten druhý absolutně nepřitahuje (i to se občas stane), šli jsme se projít někam do parku, nebo jsme chodili starou Prahou, zašli jsme někam na kávu nebo na oběd. Dnes už nespočítám, kolik jsem takových schůzek absolvovala, ale bylo jich nejméně šest. Někdy se stalo, že jsme se sešli ještě jednou, dvakrát, ale nakonec jsme vztah nenavázali. Po několika měsících jsem dostala nabídku na seznámení od muže, který se pohyboval na berlích. Poslal mi dopis, jehož styl a obsah mne zaujal a já jsem souhlasila sejít se neobvyklým způsobem s Jiřím.